Den 1
Pátek 25.6. 10,  24°C, km 107 776, 18:30, Třebívlice CZ
Ujeto 1 385 km

Z domova vyrážíme před devatenáctou hodinou a jedeme k rodičům do Teplic. Jsme tam asi za 30 minut a ještě pobudeme. Na samotnou cestu se vydáváme až v jedenadvacet hodin a jedeme směrem na Chomutov. V Chomutově uhýbáme na Horu Svaté Kateřiny a na státní hranice s Německem. V Německu jsme za chvíli a jedeme dál na Chemnitz. Po cestě je už tma, v Chemnitzu najíždíme na dálnici A4. Po této dálnici míříme stále na západ a po cestě několikrát zastavujeme na nucenou pauzu.

Den 2
Sobota 26.6. 10,  12°C, km -------, 18:30, D
Ujeto --- km

Mineme odbočkou na dálnici A4 směrem na Kolín a místo toho jedeme na Frankfurt. Všimneme si toho asi 35 kilometrů před městem. Vracet se nám už nechce a tak hledáme nějakou odbočku vpravo, která by vedla na další dálnici vedoucí z Frankfurtu na sever směrem do Kolína. Chceme se tak vyhnout městu a zkrátit si cestu. Najdeme odbočku na Usingen a Bad Camberg, kde se dostáváme k dálnici A3 na kterou najdeme a pokračujeme po ní stále dál směrem na Bonn. U Bonnu zabloudíme a na benzínce tankujeme za 30 eur, protože nám dochází benzin. Pokračujeme po silnici kolem Rýna ale máme pocit že jdeme špatným směrem. Zkoušíme tak odbočku doprava, aby jsme se otočili a našli správnou cestou.  Jenže jsme se otočili na špatnou stranu a místo toho abychom jeli podle mapy nahoru jedeme směrem dolů. Nakonec nevíme vůbec kde jsme a tak nám nezbývá nic jiného než zatnout GPS aby nás z toho nějakým způsobem vyvedlo. Jenže navigace nás dovede zpět k Rýnu a ještě k tomu k převozu. Musíme navigaci přenastavit a potom už nám ukazuje cestu nazpět kudy jsme sem přijeli. Mineme benzínku kde jsme tankovali a po dálnici se vracíme na první velkou křižovatku kde odbočuje přímo do centra Bonnu. Přejedeme a po mostě Rýn, a za Rýnem odbočuje na silnici 555 která nás opět dovede k dálnici A4. Jsme rádi že jsme se konečně vrátili na tuto dálnici a můžeme pokračovat v původním směru Aachen. Opouštíme Německo už za světla a vjíždíme do Belgie. Po cestě se začíná oteplovat. Zastavujeme na benzínce v Belgii, dotankujeme plnou nádrž. Jedeme dále po A3 na Liege a pak po E42 na Namur a Mons. Po několika kilometrech vjíždíme do Francie. Jedeme stále po dálnici až na sjezd číslo 15 u Iwuy, kde se dáváme na silnici číslo 30 do Amiens.Po cestě míjíme spoustu památníkům a hřbitovů z první světové války. U jednoho zastavujeme a jdeme se podívat. Zrovna jsme si vybrali ten, kde poprvé Britové použili tank. Vlevo od silnice je památník věnovaný první bitvě s tanky a na druhé straně je zase památník věnovaný padlým a australským vojákům. Jedeme do Amiens, kde hledáme silnici číslo 29, ale dostaneme se jen k nájezdu na dálnici A29. Jedeme tedy kousek dál na Abeville, potom se vracíme zpět k dálnici A29 a dále v k silnici N29 přes Picquigny.  Trochu tu bloudíme, tak si musíme vzít na pomoc opět GPS. S navigací najdeme správnou silnici a po N29 dojedeme až k Le Havru. Za Le Havrem musíme najet na dálnici a platíme 1,7 eura za placený úsek. Dálnice pak pokračuje přes dva veliké mosty za které se platí 5 euro. Jinak by jsme to museli velkou oklikou objíždět. Jedeme dál až na A13 z ní sjíždíme na Dozule odkud míříme k cíli naší cesty do Cabourgu. V městečku jsme za chvíli, musíme ale najít ulici s naším apartmánem a jít vyřídit všechny papíry do kanceláře spolčenosti která apartmány pronajímá. Zastavíme a jdeme se zeptat paní co jde o kolo na cestu. Vysvětluje nám cestu ale vůbec nerozumíme, pak nasedne do auta a naznačuje že máme jet za ní, že nás na ulici Charlese de Gaulla odvede. V této ulici má být apartmán, fajn že  jsme ho našli, ale musíme ještě najít adresu kde se nachází recepce. Holky tu vystupují a jdou se courat po okolí, já mezitím odchytím jednoho pána který mi cestu vysvětlí. Recepce je asi 500 metrů daleko na další křižovatce vlevo. Nasednu do auta a jedu přímo před recepci. Jdu dovnitř abych vyřídil vše potřebné a mohli jsme se jít ubytovat. Holky mezitím došly k recepci, kam jsem jel, pěšky. Než tam dorazí mám vše vyřízené, dostali jsem nějaké papíry a klíče. Museli jsem také zaplatit kauci, která nám bude vrácena při odjezdu po zkontrolování apartmánu. Po cestě naberou holky a jedeme všichni společně podle mapy kterou jsme dostali v recepci. Jedem ulicí skoro až k moři a těsně před ním odbočujeme do areálu vlevo od silnice. Jdeme si najít náš dům, apartmán a také nějaké místo na zaparkování. Po vybalení se jdeme podívat na promenádu k moři. Je zrovna odliv a je tu hodně mělko, protože moře právě ustoupilo od takových 100 metrů zpět. Jdeme ještě kousek na procházku po promenádě a podívat se po okolí, abychom si trošku odpočinuli po dlouhém sezení v autě. Dojdeme až do centra města ke kasinu. Jdeme za něj, už od moře, je tu taková pěší zóna se spoustou obchodů a restaurací. Všechny domy jsou zde cihlové. Laura se veze v kočárku a uprostřed pěší zóny houká na všechny okolo, všichni na ní dělali posunky a tak je ve svém živlu. Předvádí se a baví celé okolí. Projdeme si celé centrum a pak jinou souběžnou ulicí s promenádou vracíme zpět k našemu apartmánu. V apartmánu si uděláme něco k večeři, uděláme očistu a pak jdeme spát aby jsme si odpočinuli po naší dlouhé cestě.

Den 3
Neděle 27.6. 10,  25°C, km 109 161, 9:30, Cabourg F
Ujeto 0 km

Vstáváme v 9:30 hodin, bereme si dnes kola a jedeme se podívat do centra. Potřebujeme totiž najít turistické informace. Jedeme ke kasinu, od místních zjistíme že informace jsou na druhé straně pěší zóny po které jsme šli včera. Přejedeme pěší zónu na druhou stranu a na jejím konci je malý park. V parku po pravé straně stojí bílá moderní budova s prosklenými stěnami. Toto jsou ony turistické informace. Jdeme dovnitř a bereme si nějaké mapy a letáky abychom věděli kam se máme zajít podívat během naší dovolené. Jeden leták zobrazuje nejbližší baterii, která se nachází kousek od Cabourgu v Marville. Jmenuje se Marville battery. Tuto německou baterii tvořili angličtí výsadkáři. Jedeme se tam tedy podívat na kolech rovnou. Je to kousek za městem vlevo od silnice. Je to dobře značeno a tak to najít není problém. Parkujeme v přilehlém parčíku a jdeme do budky u vchodu zaplatit vstupné. Na prostranství za plotem se nachází asi 6 bunkrů a 3 pozice pro děla a na pravé straně stojí stará Dakota. Největším bunkru se promítají filmy a pouštějí tu zvukové efekty, jak to asi vypadalo při dobývání. Je to dost děsivé i když víme že jsou to jen světla a zvuk, nedovedu si představit jak to muselo vypadat v reálu. Procházíme si všechny bunkry a musím říct že to opravdu pěkné, jejich velikost je impozantní. Po prohlídce se na kolech vracíme zpátky do našeho apartmánu a jdeme dát malou spát. My odpočíváme v apartmánu a čekáme až se Laura vyspí. Odpoledne jdeme opět ven, jdeme se s Laurou podívat k moři, na pláž a na odliv. Tentokrát moře ustoupilo asi tak o 300 metrů, tak se procházíme tam kde je normálně voda. Dojdeme se klidně podívat až za posledním bójky, které teď leží na písku. Všude spousta medúz a pěkných velkých mušlí. Potom se vracíme zpátky na kraj pláže, kde je písek suchý. Posadíme se a Laura si hraje v písku, hází písek všude kolem sebe, je jako obvykle ve svém živlu. Až nás to přestane bavit tak se vracíme zpátky k našemu baráku kde si bereme kola a jedeme se podívat po nějakém supermarketu. Nakonec najdeme Carrefour hned kousek od nás. Je neděle a tak mají dneska zavřeno, to nám nevadí aspoň víme kde je. Jedeme se ještě podívat do centra města, ale i tam je dneska úplně mrtvo. Po pláži se vracíme zpátky k našemu baráku. Zastavujeme se ještě na pláži u našeho domu, kde sedíme na zídce a pozorujeme jak se vrací moře při přílivu. Je to pěkně rychlé a během chvíle jsou místa, kde jsme se předtím procházeli pod vodou. O něco později se vracíme domů, uděláme očistu, najíme se a dáme malou spát. My ještě trávíme večer u dobrého vína.

Den 4
Pondělí 28.6. 10,  25°C, km 109 161, 9:30, Cabourg F
Ujeto 327 km

Opět vstáváme v 9:30 hodin a jdeme k autu. Nefunguje nám ovladač na bránu a tak musíme čekat až pojede někdo jiný abychom branou projeli. Dostaneme se ven a jedeme do recepce, aby nám ovladač vyměnili. Vymění nám ho bez problémů, nový už funguje dobře. Jedeme do supermarketu doplnit naše zásoby a taky ještě vybereme něco z bankomatu. Většinu našich peněz jsme nechali v recepci jako kauci a tak nemáme skoro žádnou hotovost. Tu nutně potřebujeme, protože musíme platit vstupné, které je docela drahé. Pak se vydáváme podívat na některé z pláží. Jedeme se podívat do Berniers-s-Mer, kde začíná JUNO beach. Zastavíme se v centru u malého památníku a taky se jdeme podívat k malé baterii přímo na pláži. Jdeme po pláži a dojdeme k domu u kterého je cedule, ta informuje o tom že to byl první dům osvobozený při vylodění, obrázky na ceduli ukazují jak dům vypadal. Pak se vracíme do auta a jedeme na GOLD beach, zastavujeme se tu u památníku a nad městem Aromanches les Bains. Jdeme se podívat k okraji útesu odkud je překrásný výhled do okolí a na moře. V moři leží spousta betonových mol, které jsem dopravily spojenci při vyloďování. Od nich pak vedle pontonové mosty které sloužily pro přepravu zásob na pevninu. Vydáváme se podél útesu do města. Sejdeme z prudkého kopce a dostaneme se k památníku na kterém je vystavený americký tank. Procházíme se celým městem a zajdeme do centra kde je muzeum vylodění. Podíváme se na muzeum a jeho okolí, kde jsou vystavena různá děla, mosty a jiné proti letecké zbraně. Jsou tu i stará auta a náklaďáky. Je tu kolotoč tak Káťa Lauru na něj posadí a já je vyfotím, Laura se na něm ještě sama neudrží, ale sluší jí to. Holky se zatím procházejí centrem a já se vracím nahoru na kopec k památníku pro auto. Jedu pak okolo a dojedu do centra, kde najdou holky a naložím je. Pokračujeme v cestě dál a jedeme na Omaha beach. Zastavujeme se to na americkém hřbitově a celý si ho projdeme. Je to pěkné místo, i když se jedná o hřbitov se skoro 20 tisíci náhrobky. Hezké a upravené okolí dodává tomuto místu úroveň a vážnost. Od hřbitova je pěkný výhled na celou pláž dole pod námi. Musela to být opravdu hrůza se přes takovou dálku dostat a potom ještě šplhat do takového kopce nahoru. Nedovedeme si to ani představit. Procházíme se celým hřbitovem, podíváme se na nějaké náhrobky a také se zajdeme podívat do kaple která je uprostřed hřbitova. U kaple je památník před kterým je rybník a všude okolo je pěkný zelený trávník. Na památníku jsou z boku vyobrazené mapy se zabraným německým územím a další mapy zobrazují místa vylodění a pak další vedené útoky a osvobozování Evropy. Místo na nás moc zapůsobilo a pomalu jej opouštíme  jinou cestou než kudy jsme přišli. Jdeme na parkoviště k autům a jedeme dál do Vierville-s-Mer. Jdeme dolů na pláž kde se jdeme podívat na památník přímo na pláži Omaha. Pak jedeme okolo muzea na Pointe du Hoc, kde je jedna z největších baterií. Parkujeme u infocentra a pak jdeme podle cedulí na útes k moři. Na ploše před námi je několik bunkrů a celá plocha je poseta krátery, který jsou patrné i dnes po šedesáti letech. Některé z bunkrů jsou docela zachovalé nebo opravené, jiné jsou zase naprosto zničené. Tady už jsou i bunkry které měly z druhé strany pozice pro děla, která ostřelovala moře. Bunkry v zázemí jsou stejné jako bunkry v Merville. Ty tvořily ubikace a muniční sklady. Jsou tu také pozice pro děla, která tvořila protileteckou a ochranu. Bunkry a muničáky mezi sebou byly propojeny podzemními chodbami nebo zákopy, z těch se ale už moc nezachovalo. Jen čas od času trochu patrné. Bohužel areálem vede nějaká cesta po které dělníci vozí materiál na opravy a tak se k bunkrům v druhé části nedá dostat. Zážitek je to i tak obrovský. Dále jedeme do Ste-Mere-Eglise a do Azerville, kde je také jedna z velkých baterií.  Jdeme si ji prohlédnout, Do některých se dostaneme a do jiných ne. Je těsně před zavírací dobou a tak nás na prohlídku už nepustí. V prvním bunkru je kancelář s prodejem lístků a jednou chodbou se dá dostat do podzemní šachty která propojuje všechny ostatní buňky mezi sebou. Ta už je ale bohužel zavřená a tak můžeme podívat jen z venku. Vedlejší bunkr si projdeme důkladně celý a do dvou dalších za silnicí se už nedostaneme vůbec a můžeme si je obejít jen z venku a vyfotit teleobjektivem. Tady za silnicí je jedna veliká pevnost a docela mě mrzí že se do ní nepodíváme. Paní z recepce jde na obhlídku, ale je hodně neochotná, aby nás vzala s sebou a mohli jsme se podívat na pevnost aspoň z venku v areálu. No tak nám nic nezbývá a musíme se vrátit zpět. Jedeme stejnou cestou a najíždíme na dálnici po které se vrací do Caen. Projedeme okolo města po dálničním obchvatu a míříme na server. Po několika kilometrech odbočujeme na Cabourg. Jo už docela dost hodin, vracíme se rovnou do našeho apartmánu, kde si uděláme něco k jídlu, vykoupeme malou a dáme jí spát. My opět trávíme večer v apartmánu a později jdeme spát také.

Den 5
Úterý 29.6. 10,  25°C, km 109 488, 9:30, Cabourg F
Ujeto 0 km

Dnes vstáváme po deváté hodině. Po ranních obvyklých činnostech jdeme na pláž. Tady jsme až do 13:30 hodin. Laura tu řádí ve vodě a rochní se v písku. Na všechny okolo dělá opičky, takže je středem pozornosti a tím pádem i ve svém živlu. Strávíme tu celé dopoledne. Potom jedeme domů, kde si dáme něco k jídlu a malou spát. Jen co se vyspí tak se opět vracíme k vodě a pozorujeme začínající odliv. Moře dnes opět hodně ustoupilo dokonce až za poslední boje. Vracíme se na  pokoj, bereme si kočárek a jdeme na procházku do města. Jdeme po promenádě po pláži až nakonec města k Cap Caboug. Tady se do moře vlévá nějaká říčka a tvoří tak výběžek k u kterého kotví spousta lodí. Majáky které vyznačují vjezd do říčky jsou momentálně na suchu a tak může jít skoro až k nim.  Dokonce i lodě v říčce leží na dně. Hladina klesla o 2,5 až 3 metry. Okolo říčky a  kolem mostu, který vede přes ní se vracíme zpět. Jdeme jednou ze souběžných ulic směrem k pěší zóně. Vracíme se zpět do našeho apartmánu kde trávíme večer obvyklými činnostmi jako každý den.

Den 6
Středa 30.6. 10,  26°C, km 109 488, 9:30, Cabourg F
Ujeto 581 km

Dnes vstáváme okolo osmé hodiny a děláme si něco k snídani. Uděláme si také jídlo celý den. V 9 hodin se vydáváme směrem na Caen po silnici číslo 513. Nemáme benzín a tak hledáme nějakou benzínku po cestě. Jednu najdeme těsně před městem, sice u supermarketu SUPER-U. Přejedeme jí a tak se musíme  menší oklikou vracet. Cena je docela dobrá. Tankujeme plnou nádrž za 67 euro 49 litrů to znamená 1,35 euro za litr. Pokračujeme stejnou cestou jako včera a projíždíme okolo města Caen na po dálničním obchvatu. Hledáme odbočku na dálnici a A84 která míří na San Michel. Celou cestu jedeme po dálnici, nikam neodbočujeme, takže nám cesta hodně rychle uběhne. Než se nadějeme tak odbočujeme přímo na San Michele. Cesta po dálnici měla  asi 120 kilometrů, tak jsme to ujeli skoro za hodinku. Projíždíme několika vesnicemi a před sebou vidíme San Michel. Podle cedulí je to ještě 15 kilometrů, ale je na co koukat. Zajedeme přímo před hrad, zaparkujeme na parkovišti vedle silnice vpravo. Musíme zaplatit parkovné 5 euro. Ráno to vypadalo na déšť, ale tady se udělalo krásně jasno takže budeme mít na prohlídku hezky. Jdeme z parkoviště na silnici a po ní jdeme přímo k hradu. Po cestě sledujeme jak ustupuje odliv od hradu a ten se ocitá na suchu. Dojdeme až k bráně kterou vstupujeme dovnitř. Ocitáme se v úzkých uličkách, které vedou nahoru do kopce. Je tu spousta obchodů a lidí, prodrat se mezi nimi s kočárkem je docela věc. Kočárků je tu taky docela velké množství a tak nejsme sami. Dojdeme ulicí na konec kde začínají schody, vpravo vedle schodů je takové parkoviště pro kočárky. Parkujeme taky a jdeme dále pěšky s malou na ruce. S kočárkem to prostě dál nejde. Schody vedou nahoru k samotnému hradu. Procházíme nějaké uličky kolem hradeb nakonec se dostaneme ke vstupní bráně. Projdeme po schodech a dostaneme se do první haly ve které jsou nějaké turistické informace a předprodej lístků. Kupujeme si lístky, pro jednoho dospělého stojí 8,5 euro. Laura to má zdarma. Jdeme na prohlídku stoupáme po dalších schodech nahoru až se dostaneme na terasu odkud je překrásná vyhlídka. Shora jsou vidět ochozy a hradby pod námi celé město s uličkami a okolí hradu. Koukáme na místa, kde je normálně voda a dál na příjezdovou silnici s parkovištěm. Uděláme si tu nějaké foto a pak pokračujeme dál. Jdeme dovnitř do kostela který má vchod z této trasy projdeme si jej. Procházíme na nějaké nádvoří a tím se dostaneme do dalšího kostela. Je tu spousta kostelů postavených vedle sebe a různě nad sebou. Ty jsou mezi sebou propleteny labyrintem chodeb. V podstatě celou prohlídku klesáme zpátky dolů a procházíme jeden kostel za druhým. Kostely jsou si všechny podobné, fascinující v nich jsou obrovské krby do kterých by se vešlo snad i 10 lidí. Už jen ty obrovské komíny vedoucí nahoru. Dostaneme se tak nějakému rezervoáru kde je uprostřed vodní nádrž a z ní vedou k obrovské sloupy v kruhu o průměru tak 3 metry. Z posledního kostela sejdeme věží s točitým schodištěm do místnosti se suvenýry, kde je předprodej lístků. Tím naše prohlídka končí, opouštíme kostel a vydáváme se jinou cestou zpět k našemu kočárku. Projdeme si ještě nějaké trasy okolo hradeb, nakonec se dostaneme na stejnou cestu po které jsme sem přišli. Jdeme zpátky až ke vstupní bráně kde si koupíme nějaké pohledy a z pošty vedle je hned pošleme. Koupíme si tu taky nějaký suvenýr domu a pak už San Michel opouštíme. Vracíme se po silnici na parkoviště k autu kde si dáme malou svačinu. Vydáváme se naprosto stejnou cestu zpět přes několik vesnic se dostaneme k dálnici a po ní jedeme až do Caen. Jedeme kousek po obchvatu, a hledáme nějakou odbočku směrem do centra. Najedeme přímo na silnici vedoucí okolo centra. Vlevo od nás zahlédneme kostely, tak hledáme místo kde bychom mohli zaparkovat. Bereme si kočárek a odsud už do centra dojdeme pěšky. Jdeme ulicích která se kolmo napojuje na tento obchvat. Ulicí dojdeme k budově soudu, od ní dojdeme ke kostelu a parku před ním. V parku je spousta vlajek. Uděláme si tu foto a shodou okolností přímo pod naší vlajkou. To zjistíme až později na fotce. Také zahlédneme ceduli s informacemi, kde je co zajímavého ve městě. Naplánujeme si přibližnou cestu v kruhu po památkách. Basilika za silnicí byla zničená za druhé světové války. Zachovaly se z ní jen obvodové stěny, věž a část střechy. Jmenuje se Eglise Saint-Etienne-le-Vieux. Potom jdeme ještě kousek dolů po silnici ze které se dáváme vlevo a uličkami v centru se dostáváme až ke katedrále. Po cestě narazíme na nějaké staré domy na kterých obdivujeme řezbářské umění. Zajdeme se podívat na katedrálu která je postavena v klasickém francouzském stylu, od ní se vydáváme k hradu který je naproti ní přes silnici. Jdeme do hradu malým parkem s pěkným trávníkem. Cesta vede přes padací most a kamennou bránu. Uvnitř hradu nic moc není jen nějaká muzea, ale jsou zde docela pěkné hradby. Na hradby se jdeme podívat je z nich pěkný výhled na celé město a okolí, samozřejmě i  na katedrálu před ním. Projdeme si park tam se chvíli zastavíme a pozorujeme okolní přírodu a lidi jak se tu baví. Žonglují, fetují a tak podobně. Z hradu jdeme ven a opět branou s padacím mostem. Přes silnici vedoucí vlevo od hradu jdeme uličkou do mírného kopce. Dostaneme se do nějakých pěkných uliček které jsou plné starých domů a restaurací. Potkáváme se tu s turisty, chvíli pokecáme a navzájem si děláme společná fota. Pak jdeme dál, stále ještě do kopce až dojdeme ke kostelu a nějakým klášterům. Před kostelem si dáme svačinu a pak se jdeme podívat dovnitř. Výzdoba je chudá ale zajímavá. Chvíli tu ještě pobudeme a pak se zase jinou uličkou vracíme dolů z kopce, aby jsme se dostali do části města která je níže pod katedrálou. Laura chce trénovat chůzi a tak celou cestu od kostela až na náměstí jde po svých, dokonce zastaví dopravu. Lidi v autech to berou s humorem a tak to moc nevadí. Vycházíme na náměstí, kde se zrovna jde závod na kolech. Musíme se tudy proplést a dostat se do dalších kuliček za náměstím. Potom dojdeme k další menší katedrále. Podíváme se na ní, vyfotíme si jí a potom se uličkami v centru vracíme zpátky a v budově soudu. Je už skoro 20 hodin, tak se musíme vydat na cestu zpět. Po cestě si koupíme ještě nějaké ovoce a víno na večer. Za 30 minut jsme u auta uklízíme věci, koupíme si ještě bagetu v krámku hned vedle auta. A vracíme se stejnou cestou až na dálniční obchvat po kterém opouštíme město a vydáváme se na sever. Stejnou cestou jedeme do Cabourgu do našeho apartmánu. Doma si uděláme něco k večeři, vykoupeme prcka a dáme jí spát. My si otevřeme víno u kterého trávíme dnešní večer.

Den 7
Čtvrtek 1.7. 10,  26°C, km 110 069, 7:30, Cabourg F
Ujeto 164 km

Dnes vstáváme 7:30 hodin a z apartmánu vyrážíme po deváté hodině. Jedeme směrem na Caen.  Po cestě se zastavujeme v jednom zahradnictví, které je hned vedle silnice. Chceme se tu podívat co tu mají zajímavého. Projdeme si celé zahradnictví, je docela velké a mají tu toho spoustu. Trošku je to něco jiného než to co mají u nás běžně. Pak pokračujeme v původní cestě, projedeme okolo města Caen po dálničním obchvatu a pokračujeme směrem na Bayeux po silnici číslo 13. Z dálnice odbočujeme přímo na Bayeux, kterému se vyhneme. Jedeme směrem na Longues-sur-Mer, kde hledáme baterii. Najdeme to po chvíli a taky hledáme místo na zaparkování. Hned vedle cesty se nachází 4 bunkry. Vstupné se tu neplatí, takže si můžete projít co chcete a kdy chcete. První bunkr je celý zničený a zbytky děla leží roztroušené v okolí před ním. První bunkr dostal zásah nějakou pumou. takže levá místnost je úplně celá zničená. Hlaveň děla je opravdu veliká a teprve pak si člověk dokáže představit co takové věci dokážu. Podle výrobních štítků byla děla vyrobena v České republice. Laura tu běhá v trávě okolo bunkru. Po prohlídce prvního bunkru, míříme k druhému. Ten je zachovalejší, dokonce dělo je kompletní a na místě. Další 2 bunkry jsou na tom úplně stejně jen s tím rozdílem, že se jsou ještě zachovalejší a děla kompletní. Jsou to zatím jediné bunkry i s děly které jsme tu viděli. Ostatní byly prázdné anebo zadělané nějakou deskou. U posledního se s Laurou fotíme a pak se pomalu vracíme zpátky stejnou cestou. Zajedeme si autem k útesu na pobřeží a jdeme se podívat na bunkr který řídil palbu na moře. Útesy jsou vysoké asi tak 70 metrů. Tento bunkr je postaven na hraně útesu a má 2 patra. Spodní patro má vepředu velkou místnost ze které je vidět pouze úzkým otvorem na střílení ručními zbraněmi. Nahoře nad ním je druhé patro u to sloužilo jako pozorovatelna. Celé je to zakryto velkou betonovou deskou. V betonu který směřuje k moři jsou patrné díry po zásazích. Po prohlídce se vracíme stejnou cestou zpět k autu, nasedáme a vracíme se do Douvile, kde je radar. Nalezení samotného radaru nám dává docela zabrat protože cedule ukazují nejprve na jednu stranu a pak zase na druhou, takže jezdíme kolem dokola. Nakonec se k radaru dostaneme z druhé strany a úspěšně ho najdeme. Jdeme se podívat dovnitř, kde jsou turistické informace a předprodej lístků. Lístek pro dospělou osobu stojí 5,5 euro. Nejprve to vypadá, že toho tady moc nebude, ale nakonec zjišťuji, že na povrchu je pouze radar a v prostoru okolo je rozeseto 5 bunkrů, ubikací a 2 sklady, celá radarová základna je v pozemní. Prvním bunkr a je hned vedle kasy vpravo. Je to klasický bunkr jako všude jinde a je v něm nějaká expozice. Ostatní standardní bunkry jsou zavřené a skryté v trávě. Ve skladech je binec a nic zvláštního. Jdeme tedy do toho největšího bunkru pod radarem. Zato ten celou prohlídku tohoto areálu vynahrazuje. Je impozantní, 3 patra vysoký a můžete chodit skoro všude. V některých místnostech je za sklem expozice jek to zhruba mohlo vypadat ve své době.  Místnosti jsou osvětlené a jsou tu i modely jiných radarů v okolí. Je tu i ukázka toho jak probíhala výstavba tohoto radaru. Člověk si tak může udělat dobrou představu jak to muselo vypadat. Potom radar opouštíme, na povrchu se jdeme podívat do samotné antény. Je to už jen atrapa, je to pouhá bedna a u ní anténa jinak tu nic není. Vydáváme se zpět ke vchodu, kde máme zaparkované auto. Chvíli tu ještě posedíme a dáme si něco k jídlu než se vydáme na další cestu. Chceme ještě zajet do vesnice Montgomery, ale jsou okolo samé objížďky a tak se tam nemůžeme dostat. Pokaždé nás to zavede na dálnici a jedeme úplně jiným směrem. Na nakonec dojdeme do Ouisterhamu, odkud odjíždějí trajekty do Velké Británie. Zajedeme do centra a zastavíme u Velkého bunkru. Který vypadá jako velká betonová věž s pěti patry, okolo něj jsou vystaveny tanky, vyloďovací čluny, děla a dokonce i střela V2. Nahoře je zakončen střílnou. Lístky se kupují i v jeho spodní části, kde je i jeho zmenšenina s průřezem. Lístek stojí 7 euro. Po prohlídce jedeme dál a vracíme se do Cabourgu. Zastavíme se ještě v  Carrefouru koupit něco k jídlu a potom se vracíme k našemu domu. Zaparkujeme auto uklidíme věci a o něco později se ještě jdeme projet na kolech. Jedeme na kolech po promenádě až na samotný konec k Cap Cabourg. Chceme se jít podívat po pláži při odlivu až na samotný výběžek kam to jen půjde. S koly je cesta v písku docela náročná ještě když máme vzadu na sedačce Lauru. Na výběžku si Laura hraje s mušlemi, tak jí nějaké nasbíráme domů. Potom se podél moře vracíme zpátky k našemu domu. Děláme tu blbiny a jezdíme po písku a ve vodě jiní lidé tu zase jezdí na koních. Po návratu domů si dáme koupel a trávíme večer v našem apartmánu jako každý den. Dnes bylo zatím nejtepleji co jsme ve Francii, teplota vyvezla přes 30 °C.

Den 8
Pátek 2.7. 10,  26°C, km 110 233, 8:00, Cabourg F
Ujeto 60 km

Dnes vstáváme po osmé hodině a jdeme na pláž. Laura se cachtá ve vodě a když jí vytáhneme tak  řve jako túr. Věci jsme si nechali na kraji pláže a šli jsme si sednout trošku blíž k moři. Musíme každou chvíli couvat k jak se zvyšuje příliv. Trávíme tu čas tak do 13:30 hodin a pak se vracíme zpátky do našeho apartmánu. Laura jde spát a my si taky odpočineme. V 16 hodin se vydáváme na výlet do Benerville. Je to asi 20 kilometrů směrem na Le Havre. Najdeme to snadno. Na kopci je spousta bunkrů, jsou tu 3 velké a pak spousta malých a další spousta muničních skladů a nějaké střílny zapuštěné v terénu. Je tu i několik dělových stanovišť pro protileteckou obranu. Procházíme si všechny bunkry některé jsou pěkné, ale bohužel některé jsou zatopené vodou. Většina jich je zamčená, ale i tak se dá jít podstatě všude. Areál je velký a neplatí se tu vstupné. Dostaneme se až na hranu útesu nad městem ve které jsou zapuštěné ještě další bunkry. Projdeme si je a když dokončíme okruh stojíme na začátku u cesty pod kterou máme auto. Vracíme se k autu a odjíždíme. Jedeme přes město pod námi a dostáváme se na silnici po které jsme sem přijeli. V apartmánu jsme ve 20:30 hodin. Dáme malou spát a my začínáme balit. Zítra musíme náš apartmán opustit, a vydat se na další cestu. Káťa balí věci doma a já jdu dolů k autu a na stojan přidělávám naše kola. Káťa mezi tím zabalí nějaké věci a společně je dáme do auta. V apartmánu zůstane jen to nezbytné, tak abychom mohli ráno brzo odjet a neměli toho moc na starosti. Musíme ještě uklidit apartmán a předat ho v kanceláři, aby nám vrátili kauci.

Den 9
Sobota 3.7. 10,  17°C, km 110 293, 8:00, Cabourg F
Ujeto 450 km

Ráno se probouzíme za pomoci budíku v 7 hodin. Vstáváme, dobalujeme a douklízíme zbytek našeho pokoje. Máme hotovo v 8:30 hodin a jedeme na recepci vrátit klíče. Na recepci probíhá vše bez problémů . Jedna  z uklízeček sebere klíče od pokoje a jde zkontrolovat náš pokoj. Po chvíli volá zpátky do kanceláře že je v pokoji všechno v pořádku a tudíž nám můžou v recepci vrátit náš 200 euro deposit. My tak můžeme pokračovat dále v cestě na naší letošní dovolené směrem na Liseaux. Pomalu jdeme a přemýšlíme jestli máme všechno jestli jsme tam náhodou něco nezapomněli. Po dvaceti kilometrech si najednou vzpomeneme na telefon, protože nám chybí navigace. Vzpomínám po cestě zpátky, kde jsem ho měl naposledy a kde jsem ho asi mohl nechat.  Myslím, že bude v apartmánu ležet na gauči, jak jsme odnášeli poslední věci tak jsem ho tam položil a pak jsem si ho zapomněl vzít. Jsem zvědav jestli ho uklízečka našla, no to uvidíme v recepci už tam dojedeme. Po chvíli jsme zpátky na recepci v Cabourgu. Sotva mě recepční uviděla tak už ví o co jde. Ptám se jestli náhodou nenašli v  Apartmány telefon. Říká že uklízečka ho našla a že hned volala na recepci, ale my jsme už odjeli. Řekne mi ať chvíli počkám že zavolá uklízečku a ona ho za chvíli přiveze sem na recepci. Jsem rád že tu nejsou takoví lidé jako u nás v Čechách a docela mi spadl kámen ze srdce. Uklízečka mi jde naproti a nese mi telefon, podává mi ho, moc děkuji ještě jednou jdu poděkovat paní recepční a pak se vracíme zpět do auta a odjíždíme na snad už naposledy. Jedem stejnou cestou jako před malou chvílí. Dojdeme do Liseaux.  Najdeme na silnice číslo 13 směrem na Paříž. Cestou zastavujeme v jednom zahradnictví ale nemají tu to co jsme chtěli. Tak nasedáme a jedeme zase dál. Silnice jsou mimo města bez problémů a jede se dobře. Horší je to ve městech, kde se špatně orientujeme a občas bloudíme. Odbočky jsou špatně značeny a původní směr po kterém jedete najednou zmizí, zmizí i číslo silnice a nebo se změní na jiné, tak nevíte kam vůbec jedete. Například jedeme po silnici N19 ta se najednou přečísluje na D319, 619, N1019 nebo 2019. Značení najednou zmizí a kolikrát pomůže jen GPS. V Paříži jsme ve 13 hodin a jedeme po pařížském dálničním obchvatu a hledáme nějakou ceduli na centrum. V dálce vidíme Eifelovu věž, tak se držíme směrem k ní. Odbočíme z dálnice a zaparkujeme hned u stadiónu Roland Garro. Ptáme se místních na centrum a na metro. Posílají nás ulicí Ave Victor Hugo k až ke stanici metra Marcel sembat. Přístup do metra je docela problém, musíme nést kočárek po schodech. Žádný bezbariérový přístup tu není. S koupí lístků je to také problém, kupují se to na určitý počet stanic ale nikdo vám nedokážu pořádně vysvětlit jak to funguje. Nakonec nám jedna paní, která mluví anglicky s koupí nepomůže. Nikdo už vůbec neví jestli se musí také platit za kočárek natož kolik. Budiž kupujeme si jenom lístky pro 2 dospělé osoby na cestu tam i zpět. U vstupu jsou turnikety, kterými nemáme šanci s kočárkem projet. To je další problém. Nakonec to udělám tak, že projdeme s paní turniketem. Káťa počká venku a pak nám podá kočárek přes skleněnou zeď. Jeden místní kluk jí jde s kočárkem pomoci. Kočárek nám podají a Káťa pak projde turniketem také. Přeneseme ho ještě po několika schodech než se dostaneme k vlaku. Pak už to jde. Jedeme vlakem až do stanice Renelagh, kde vystupujeme. Ven z metra se dostaneme už docela dobře.  Na první křižovatce po výstupu z metra se ptám jednoho kluka kudy se dostat do centra. Říká že není místní a že na někoho čeká, takže nám bohužel neporadí. Najdeme tedy někoho jiného, který nám cestu vysvětlí. Musíme jít ulicí z kopce až k vysokým barákům, které jsou před námi. Tam teče řeka, u ní se musíme dát vlevo a dojdeme k Eiffelově věži. Jdeme ulicí a dojdeme k Séňe. Jsme u mostu, kde je originál sochy svobody. Pak jdeme podle řeky k mostu. Po něm přejdeme na druhou stranu a dáme se do parku po jeho levé straně. Projdeme parkem a koukáme na lodě na řece. Pomalu dojdeme před Eiffolovu věž. Je tu spousta turistů. Tak se mezi nimi motáme. Laura má zrovna nějakou houkavou chvilku. Asi chce chodit, tak ji necháme za Eiffelovkou pobíhat v parku. Uděláme si tu nějaké foto a podíváme se na ten železný skvost. Chceme se ještě jít podívat na Vítězný oblouk. Bohužel, ale nevíme jak se to řekne a tak nám nikdo nedokáže poradit. Problém vyřešíme tak, že najdeme obchod se suvenýry a v něm se podíváme do mapy. Francouzky se to jmenuje Arc de Triomphe. Jdeme k Séně, přejdeme jí po mostě a ulicí míříme na ulici Ave d'lena, kterou dojdeme až k oblouku. Podíváme se na Shan ze lize. Chvíli tu pobudeme a jelikož už je dost hodin musíme myslet na návrat. Moc jsme toho v Paříži nestihli, což mě trochu mrzí, ale snad zase někdy příště. Vracíme se stejnou ulicí až k metru, kde zase bojujeme s přístupem. Paní z obsluhy metra nás vidí a jde nám otevřít dveře, které jsou ve skleněné stěně. Dostaneme se do metra tentokrát bez problému. Stanice je ale přestupní a tak musíme projít několik tunelů, než se dostaneme na tu správnou linku. Pak nastoupíme do metra a jedeme na Marcel sembat. Náš vlak končí na Porte de St-Cloud, kde musíme vystoupit a počkat zase na jiný vlak. Ten nás odveze jednu stanici, kde vystupujeme. Vyjdeme z metra a najdeme ulici po které jsme sem přišli. Stejnou cestou se vracíme zpátky k autu. Všechno najdeme bez problémů tak jsme u auta za chvíli. Jsme tu v 19:30 hodin. Uklidíme všechny věci najíme se a pomalu se vydáme na další naši cestu. Přemýšlím jak se dostat na druhý konec z Paříže, aby to bylo naším směrem. Nakonec se rozhodujeme podle GPS projet rovnou skrz centrum. Do GPS zadáme první větší město na N19. Je to 35 km přes celé město. Projetí centrem je nakonec docela bez problémů, ale zabralo nám to jednu hodinu. Najedeme na N19, jsou tu na konci trošku zácpy, ale zvládneme to. Jedeme dále po N19 přes Provins, Troyes, Langres až na Belfort. Najdeme si tu místo v Lure u lesa, kde zůstaneme na noc.

Den 10
Neděle 4.7. 10,  18°C, km 110 743, 7:00, Lure F
Ujeto 701 km

Ráno vstáváme před sedmou hodinou a vyrážíme na další cestu. Jedeme do Mulhouse. Pokračujeme dál do Mullheimu, Kde trochu bloudíme mezi silnicemi a dálnicí. Objíždí se tu nějakými objížďkami celé centrum a pak nás to zase vyvede na úplně jinou stranu už potřebujeme. Nakonec použijeme GPS a necháme se provést městem přímo směrem na hranice. Jedeme kousek po dálnici a pak odbočujeme do průmyslové zóny. Tou projedeme a dostaneme se na jinou silnici, která nás dovede k mostu přes Rýn. Za Rýnem jsme v Německu. Míříme rovnou na první paso Schenau. Stále jsme jeli po rovince a najednou zničehonic jsme se ocitli zase u Alpách, začínáme prudce stoupat nahoru. Je zajímavé jak se během chvilky celá krajina změnila. Jedeme po silnici číslo 317 a 31 na Donau a Eshingen. Hledáme tu benzínku, najdeme první kde se neberou jen karty pro automat. Tak jedeme podle rady saniťáků na další, kde natankujeme bez problémů. Po natankování pokračujeme dále přes několik menších městeček a se dáme na dálnici E41. Po ní míříme rovnou na Švýcarské hranice v Konstanz. Musíme opustit dálnici protože, zde ve Švýcarsku musíme mít dálniční nálepku. Pokračujeme tedy mimo dálnice po okreskách, projedeme městem a zastavíme hned u prvního lesa za cedulí Konstanz. Uděláme si tu malou pauzu dáme si také něco k jídlu než budeme pokračovat dál v cestě. Po odpočinku jdeme přes Wil a pak po 16 na Buchs a podél dálnice na Sargans a Chur. Sjedeme na silnici 28 směrem na Mainfeld, Davos. Stoupáme na jedno z vyšších pas Fluela a své výšce 2283 metrů. Na pasu se zastavíme, ale je tu zima, prší a okolo silnice je sníh tak si tu uděláme jen foto a jedeme z pasa dolů. Sjíždíme do Susell a dál po 27 jedeme na Scuol. Před námi se zatahuje a začíná občas i pěkný slejvák. Jedeme s deštěm asi současně, protože vždycky jím projedeme a když zastavíme tak nás zase dožene. Není ani výjimkou, že vjíždíme do tunelu s krásným počasím a na druhé straně leje tak že to nestačí brát ani stěrače. Mineme Scuol a jedeme na Sur-En, kde máme vyhlídnutý kemp. Najdeme ho docela bez problémů dole u řeky. Přejedeme dřevěný moste a zastavíme u recepce. Zajdu dovnitř domluvit se na ceně. Ta je 22 eur. Jdeme se ubytovat, vybereme si místo, kde si postavíme stan a uděláme si něco k jídlu. Zbytek dne trávíme v kempu a odpočíváme u stanu.

Den 11
Pondělí 5.7. 10,  18°C, km 111 444, 7:00, Sur-En CH
Ujeto 504 km

Dnes vstáváme po sedmé hodině a balíme. Posnídáme pak jdeme do recepce zaplatit kemp. Po zaplacení a zabalení zaparkujeme auto vedle recepce. Vezmeme si vše nezbytné pro trek a dáme Lauru do Vaitanai. Jsme připraveni vydat se na Trek do údolí Val d'Uina. Je to údolí kterým vede cesta nahoru a cesta začíná tady u kempu. Kemp leží u říčky v nadmořské výšce 1100 metrů. Dojdeme do vesnice, kterou projdeme jen po okraji a vydáváme se podle značek do lesa. Hned za vesnicí se dostáváme k potomku podle kterého stoupáme stále výš. Cesta vede po jedné straně potoka pak přejdeme most a jdeme zase podruhé. Takhle se to střídá až k první horské chatě. Zdoláme několik brodů. První hodinu jdeme úplně sami a vůbec nikoho nepotkáme. Potom se za námi začínají objevovat cyklisté. Cesta stále stoupá, někde je prudší a jinde zase skoro rovná. Za prvním bodem je cesta zasekána do skály. Dole pod ní hučí potok v úzkém kaňonu.  Jdeme stále lesem a v jednom místě míjíme několik domů vpravo od potoka. Mineme srub přímo na cestě. Projdeme lesem až do místa kde se cesta od potoka odděluje a stoupá prudce vzhůru po levé straně. Tady jsme ve výšce 1600 metrů nad mořem a dojdeme k první horské chatě která je ve výšce 1758 metrů nad mořem. Les končí, stromy se rozestupují a my se dostáváme na zelenou louku, které jsou tady všude okolo horské chaty. Louky slouží jako pastviny pro krávy, okolo nich jsou elektrické ploty a na cestě závora, kterou musíte po projití a za sebou zase zavřít. Mineme chatu projdeme okolo ní a dostaneme se do dalšího menšího lesa který je za ní. Projdeme lesem a přijdeme na planinu, odkud už je vidět úzká soutěska před námi. Před sebou vidíme sníh a cestu za sekanou do stěny kaňonu. Musíme zdolat několik brodů a pak se pomalu prudkým stoupáním dostaneme až ke skále. Na straně která padá dolů do kaňonu jsou zbytky zábradlí a občas cesta vede nějakými malými tunely. Po chvilce jsme na cestě a zdoláváme její nejlepší a finální část. Na konci se skály zužují a dostávají se do úrovně potoka jdeme těsně kolem něj až dojdeme mezi skálami na samotný vrchol ve výšce 2100 metrů nad mořem. K horské chatě je to ještě kousek, ale tam už najdeme protože to tu dost fouká a vypadá to že každou chvíli začne pršet. Vydáváme se pomalu na cestu zpět. Nějací dělníci opravují kus cesty, koukáme jak po cestě šplhají s pytli cementu na rameni. Trochu poprchává a tak balíme Lauru do pláštěnky, aby na ní nepršelo a nefoukalo. Sedí se v šátku dělá opičky na kolemjdoucí a cyklisty. Lidi okolo fascinuje, jak si v tom šátku sedí a vymýšlí různé blbiny. Dolů se jde opravdu rychle ani se nenadějeme a po chvíli svižné chůze jsme u chaty. Chceme se tam dostat rychleji kdyby náhodou začalo pršet, abychom se měli kam schovat. Když dojdeme k chatě už neprší a tak si sedneme na lavičku dáme si kafe a něco k jídlu. Místní lidé jsou tak trošku zvláštní. Hlavně jejich děti chovají se nějak podivně, je vidět že moc nepřijdou do styku s jinými dětmi. Počasí se mezitím  vybere a my v pohodě dojdeme na stejnou cestou zpět až do kempu. Po cestě si dáme ještě několik přestávek ale jinak nic zvláštního. V 17:30 hodin jsme zpátky v kempu. Dáme si ještě sprchu a u auta si uděláme něco k jídlu. Vidí nás paní z recepce a tak se jde zeptat jestli jsme z kempu. Ukazuji jí účet s tím, že jsme to domluvili s majitelem ráno, že si tady necháme auto do našeho odpoledního odjezdu. Říká že všechno v pořádku a vrací se zpátky do recepce. Odjíždíme z kempu v 19 hodin. Míříme do Rakouska po silnici na Pfunds. Zajedeme na benzinovou pumpu která je na začátku města a dotankujeme plnou nádrž levného benzinu. Potom se otáčíme a vracíme se kousek stejnou cestou. Tentokrát, ale odbočíme vlevo a vydáváme se směrem do Itálie. Po chvilce jsme s Itálií a děláme si první pauzu u přehrady se zatopeným kostelem. Z vody kouká jen jeho věž. Jdeme se na ni podívat a uděláme si tu nějaké foto. Je tu docela chladno tak to budeme jen malinkou chvíli než zase na sedneme a jedeme dál na Merano a Bolzano. Odtud se dáváme po silnici číslo 12 směrem na Trento. Po cestě se zastavujeme v pizzerii na pizzu. Je to pizzerie s hotelem a vlastní jí Indové, tak tu chvíli pokecáme než je pizza hotová. Pokračujeme v cestě dál až na kraj Verony, někde zapomeneme odbočit a tak jedeme přímo do centra. Nezbývá nám nic jiného než najít správný směr skrz centrum. Je naštěstí už do hodin takže tu není skoro žádný provoz a projetí centra jde docela rychle. Najdeme silnici 434 na Careu a jede po ní až na konec dálnice. Tady se dáváme na starou známou SS16 směrem na Ferraru, kterou projedeme. Pokračujeme dál přes Argetu do Ravenny. Před Ravennou chceme najít nějaké místo na noc, když nějaké najdeme a zaparkujeme pootevřeným okénkem nám během chvíle dovnitř vlétne hejno komárů. Tak musíme jet dále. Nakonec zastavujeme u Rimini na benzínce kde strávíme noc.

Den 12
Úterý 6.7. 10,  22°C, km 111 948, 7:00, Rimini I
Ujeto 231 km

Vstáváme před sedmou hodinou a dojedeme do Rimini. Najedeme na dálnici A14. Po ní jedeme až do San Benedetta del Trenta. Sjedeme z dálnice a míříme rovnou do nákupního centra Porto Grande. Když zajíždíme na parkoviště potkáváme akorát Adriana jak jde od motorky do krámu. Kouká a nevěří vlastním očím, je vidět, že je překvapený. Vystoupíme a přivítáme se. Domluvíme se že se později sejdeme u něj v baru. Teď jdeme každý po svém do krámu. V krámě se samozřejmě ještě potkáme. Kupuje tu krabici plnou ryb. My si nakoupíme jen potřeby nutné do kempu. Pak se vracíme zpátky k autu a jedeme do centra a do kempu. Ubytujeme se a pak jdu na recepci vyřídit vše nezbytné. Paní mě zdraví už zdálky a volá na mě "jak se mám?". Potom jedeme za Adrianem do baru, kde s ním chvilku pokecáme a dáme si něco k pití. Také pozdravíme všechny ostatní. O něco později odcházíme a jdeme se podívat na pláž k moři. Koupeme se s Laurou na kraji v moři a nebo se rochní v písku jako malý Ropák. Dnes je moře naprosto klidné a úžasně teplé, to je něco pro mě. K večeru se vracíme zpět do kempu, převlékneme se a jdeme se podívat na promenádu. Taky se na chvíli zastavíme u Adriana v baru, ale nemá moc času tak jen na chvíli a pak odcházíme. Chvíli se ještě couráme po okolí než se vrátíme zpátky do kempu a jdeme všichni brzo spát po dlouhé cestě.

Den 13
Středa 7.7. 10,  25°C, km 112 179, 7:00, San Benedetto del Tronto I
Ujeto 21 km

Ráno se probouzíme s Laurou a okolo sedmé hodiny a stáváme. Vedle nás se ubytovali čeští sousedé. Jsou to kluci od Jihlavy. Je jich docela dost a tak někteří spí ve stranu a někteří venku kolem auta všude okolo nich je pěkný binec, jako plechovky od piva, sklenice a tak podobně. No je to moc pěkná vizitka. To si ještě mysleli, že tu přespí zadarmo přijeli rovnou do kempu ubytovali se nešli ani na recepci. Jenže majitel to tu objíždí na kole a ihned je odchytil. Musí zaplatit a to se jim asi moc nelíbí. My si bereme kola a jedeme do Tygra  koupit si nějaké pečivo k snídani. Po návratu se jedeme podívat do parku v centru Benedetta, kde jsme byli loni. Chceme si tu trošku s Laurou za blbnou na houpačkách a potom jít na pláž k moři. Dnes jsou pěkné vlny, ale moře je stále teplé. Blbneme všichni v moři a v písku na břehu. Potom se vracíme zpět do kempu a dáváme si polední pauzu. Odpoledne, když se Laura probudí jedeme za Adrianem. Pozval nás totiž na oběd, ale jelikož Laura spala až do 16 hodin tak ho asi nestihneme a domlouváme se rovnou na večeři na 21 hodin. Vracíme se tedy zpět do kempu jedeme se podívat do Centobuchi do Palmy. Ale zjistíme, že je zrušená. Jedna  paní nám říká že byla zrušena loni v září. Pozorujeme že letos se to všechno nějak mění. Na pláži a okolo promenády se poflakuje spousta podivných típků, ožralů a podobně. V písku je spousta odpadků a vajglů. I naši známí nadávají, říkají že se sem stáhla spousta lidí a všelijakých existencí, dokonce že není ani kde zaparkovat. Po setmění je promenáda plná prodavačů všelijakých blbin. Očividně už to není to co to bylo. Jedeme se podívat do dvou zahradnictví tady v Centobuchi co tu mají zajímavého. Mají tu samé palmy a oleandry za skvělé ceny. Bude to nejspíš tím že tady to není nic exotického ale naprosto běžná věc a ne jako u nás. V druhém za radnicí se domlouváme s dcerou majitele a nakonec si tu zamlouváme rudý oleandr a jeden Olivovník. Domluvíme se,  že si ho vyzvedneme až pojedeme domů v sobotu. Vracíme do Benedetta a rozhodujeme se na hodinu zajet na pláž. Bereme si kola a jedeme na naší pláž u záchranky. Kola si necháme u živého plotu asi 50 metrů od nás, tak aby jsme na ně viděli. Je tu málo lidí a tak si tu můžeme s Laurou hrát bez problémů. Jsme tu asi půl hodiny a najednou koukám jak nějaký případ bere moje kolo, naskočí na něj a odjíždí do protilehlého parku na druhé straně silnice. Jdu se tam samozřejmě podívat, ale už ho nikde nenajdu. Napadá mě jestli se nechtěl svézt a neodstavil kolo o kousek dál. Chvíli ho tu hledáme, ale bezvýsledně. Káťa na svém kole a objíždí blízké okolí a prolézá i park. Já se s Laurou zatím pomalu vracíme zpátky do kempu po promenádě pěšky. Laura jde celý ten kus sama po svých. No tomu říkám výkon. Dojdeme zpět do kempu, jdeme se vykoupat, převlékneme se a pak jdeme na večeři k Adriánovi. Udělá nám super večeři, je to už taková naše klasika pro mě jako předkrm ryby a mořské plody, potom těstoviny s mušlemi a chobotnice a jako hlavní chod grilované krevety s olihní. Na závěr si dám ještě zmrzlinu. Káťa dostane jako předkrm salámy a šunku potom ravioly a na závěr grilované maso a hranolky. Má asi dost protože zmrzlinu tam nacpat už nedokázala. Ještě tu pobudeme s Adrianem a trochu pokecáme ve 23:30 hodin odcházím zpátky do kempu. Laura byla v kočárku a byla hodná. Nejprve snědla od všeho trochu a potom v klidu usnula. Vypadá to že nejvíce jí chutnaly krevety a chobotnice. Ušla dneska po svých celý ten kus od záchranky, tak se tomu ani moc nedivíme. Káťa se s Laurou  vrací do kempu a já sejdu ještě podívat po promenádě jestli někde nenajdu kolo. Dojdu až k záchrance a pak se pomalu vracím zpět, bezvýsledně. Je okolo půlnoci, když jdu po příjezdové cestě do kempu najednou mě míjejí 2 kluci na kolech. Nejsem si sto procentně jist, ale řekl bych, že jedno z nich bylo to moje. Zmizí někde vzadu v kempu. Když dojdou ke Kátě říká to samé, že tu někdo jezdí na mém kole. Chvíli počkáme a pak se jdeme mrknout na zadní část kempu. Chceme se podívat na kola aby jsme neměly stoprocentní jistotu že je to to naše, než budeme podnikat něco dalšího. Nakonec se rozhodneme počkat do rána a vyřešit to s policií nebo s majitelem kempu. Ať z toho chlapci taky něco mají.

Den 14
Čtvrtek 8.7. 10,  25°C, km 112 200, 7:00, San Benedetto del Tronto I
Ujeto 256 km

Vstávám v 6 h a jdu se podívat ke stanu těch dvou hajzlů, kteří mi ukradli kolo. Omrknu vše ještě za světla a pak jdu na promenádu bych našel policii. Jedou zrovna kolem, tak je zastavím a domluvím se s nimi, že se v kempu zastaví za 30 minut. Čeká na ně přes hodinu a půl, ale marně. Vidím údržbáře a zkouším se s ním domluvit, ale neumí ani slovo anglicky tak je to docela náročné. Nakonec se domlouváme se že počkáme na majitele a uvidíme. Mám strach jenom abych ti dva na kolech neodjely pryč. Mezitím se ti dva probudili chvíli se ometali po kempu, pak nasednou na kola a odjíždějí pryč z kempu. Domlouváme se několika kluky ze Slovenska, že když nic nepomůže takže to vezmeme do svých rukou a vyřídíme to sami. Půjdeme se těch dvou zeptat jestli nechtějí náhodou kola vrátit. Pak seženu majitele všechno mu vysvětlím, ukážu mu fotku kola kterou máme ve foťáku ještě z Francie. Ukážu mu, kde mají ti dva stan, majitel dokonce tvrdí že nemají ani zaplaceno a že jsou v kempu na černo. Říká, že to není žádný problém a že všechno zařídí že si s tím nemusíme dělat hlavu. Asi za půl hodiny přijde údržbář a říká, že mám jít s ním na recepci. Majitel tančit a před krámem recepce a venku před vchodem stojí obě kola. Jedno je to moje a potom nějaké malé růžové dětské. Vrací mi to moje. Jsem překvapený jak to rychle vyřídil, nechápu jak to dokázal. Říká že jeli na kolech do supermarketu a kola nechali před krámem. Oni šli ke kolům a ti dva mezitím zdrhli pryč. Na jednu stranu je to docela dobrý, jen je škoda, že je nechytili, protože by tady mohli ometat dál a bůh ví co by vymysleli za pomstu. Vracím se zpátky do kempu ke stanu. Máme radost, že to tak dopadlo. Přemýšlím co budeme dělat dál. Mezi tím se ti dva vrací do kempu a odcházejí celý kemp a hledají podle kola, toho kdo jim zavařil. Sednou si na proti nám u záchodů, celou dobu jen na nás tupě čumí. Máme strach, že když odejdeme tak na něco ukradnou nebo zničí. Rozhodujeme se pro předčasný odjezd. Jdu se domluvit s majitelem kempu a také ho informuje o tom že ti dva jsou v kempu.  Zaplatím účet rychle sbalíme a po malé chvíli odjíždíme. Potom přichází majitel kempu tak mu ukazuji kteří dva to jsou. Jde rovnou k nim, zavolá si je k sobě a pak už vidím jenom jak někam telefonuje. Jsem rád že je chytil a že si to s nimi nějak vyřídí, protože díky nim přišel o kšeft. Jedeme zaparkovat někam poblíž Adriána a jdeme se s ním rozloučit. Ač neradi ale musíme odjet, mysleli jsme si že si tu odpočineme, ale zase nás čeká další přesun. Ještě musíme vymyslet kam se přesuneme. Káťa doma říkala, že by se chtěla podívat do Říma, tak nakonec volíme  jezero Barcciano. Těšil jsem se na moře, tak mě to docela mrzí, no ale co se dá dělat. Dáme si s Adriánem ještě kafe, rozloučíme se s ním a se všemi v baru. Odjíždíme do Centobuchi do zahradnictví, kde máme zamluvené kytky. Jsme tu s dcerou majitele do 13:30 hodin než odjedeme. Laura tu uvnitř skleníku řádí jak bolavá noha všude leze a dělá psí kusy. Paní je z ní unešená a nejvíce z jejího jména, říká že je super, že má italské jméno. Také se vyptává proč odjíždíme dřív než v dohodnutou sobotu. Vysvětlujeme jí jaký nás potkal problém v kempu, ona lamentuje nad tím, svým italským způsobem. Probereme všechno možné a nakonec odjíždíme na po silnici směrem na Řím. Jedeme stále po hlavní silnici skoro až do Říma a na jeho okraji se vydáváme směrem na Bracciano. Projedeme městem a dáváme se po pravé straně jezera až do kempu ve kterém jsem byl. Najdeme ho bez problémů. S majiteli dohodneme cenou a jdeme se ubytovat. Postavíme stan a rychle vybalíme vše potřebné. Je už 16:30 hodin. Jdeme na pláž k jezeru, kde se s Laurou koupeme. Je to malý lachtan stále chce být ve vodě, dokonce se i sama sebere a jde si sednout na břeh jezera. Před dvacátou hodinou se vracíme zpět do kempu, dáme si koupel, převlékneme se a jedeme do města na večeři. Projdeme se centrem a Laura nám mezitím usnula. Hledáme nějakou restauraci, kde by se dalo sednout. Většinou je to samý bufet a nebo je vše zavřené. Nakonec jednu najdeme přímo pod hradem. Ptáme se číšníka jestli můžeme jít dolů s kočárkem. Říká že to není problém s tak bereme kočárek a sejdeme s ním schody. On nám připraví některý ze stolů ke kterému si můžeme sednout. Dáme si jídlo a něco k pití a sedíme tu až do tmy. Ve 22 hodin se musíme vrátit zpět do kempu,  aby nám nezavřeli vstupní bránu a my nezůstali venku.

Den 15
Pátek 9.7. 10,  23°C, km 112 465, 7:00, Bracciano I
Ujeto 113 km

Vstáváme v 7 hodin a s Laurou řádíme venku před stanem, zatímco ostatní spí do 9 hodin. V 10 hodin si sbalíme věci a vyrážíme do Bracciana odkud chceme jet vlakem do Říma. Zajedeme autem přímo k nádraží a hned vedle něj zaparkujeme. Jdu se dovnitř zeptat, kdy jede vlak. Prodavač lístků mi však říká že žádný vlak nejede protože je stávka. Domlouváme se co budeme dělat a nakonec se vydáváme do Říma autem.Chci najít stadion, kde jsem posledně parkoval zadarmo. Je to na Piazza Ankarana a najdeme ho docela snadno. Za parkoviště chtějí 2 eura na celý den, což je paráda. Bereme si nezbytné věci, Lauru dáme do kočárku a vydáváme se po hlavní ulici Flaminia směrem na náměstí Piazza del Popolo. Uprostřed náměstí je velká fontána s egyptským obeliskem. Odtud jdeme ulicí via del Babuino na Piazza di Spagna. Toto náměstí se mi líbí v Římě asi nejvíc, společně s náměstím Piazza Navona. Prohlédneme si španělské schody a pokecáme tu s nějakými lidmi z Mexika. Uděláme si společně foto a pak se vydáváme zase o kus dál. Míříme ulici via due Macelli a pak ještě jednou menší k fontáně di Trevi. U fontány se trošku zdržíme a protože je docela teplo a Lauře se ve fontáně docela líbí. Laura ve fontáně řádí, děla blbiny, cáká a chechtá se na celé kolo a všichni z ní mají srandu. Každý si  jí chce vyfotit. Jdeme ulicí via del Corso na piazza Venezia a pak dále okolo Foro Romana až ke Koloseu. Po cestě se zastavíme na jídlo a dáme si zmrzlinu. Zajdeme ještě k bráně Arco di Constantino. Odtud to chceme vzít přes Foro Romano, ale je tu postavena brána a smí se chodit jen druhou stranou. Vypadá to, že už to uzavřeli a celé zpoplatnili. Tak se musíme vrátit stejnou cestou až na piazza Venezia. Sledujeme taky jednu žebračku která žebrá jen když jde někdo okolo a zdatně prchá, když jedou okolo policisté. Vracíme se zpět a jdeme rovnou na piazza Navona. Po cestě nějakou náhodou jsme vynechali Pantheon. Projdeme si celé náměstí a prohlédneme si všechny 3 kašny, uděláme si nějakou fotografii. Potom se zastavíme v restauraci, na trošku odpočinku. Posedíme tu u dobrého vínka a koukáme se na mé oblíbené náměstí. Je tu spousta malířů, obrázků a karikatur. Po asi hodinovém odpočinku jdeme dál a míříme k hradu Castel San't Angelo. Od něj už míříme rovnou do Vatikánu. Prohlédneme si baziliku svatého Petra a obejdeme si celé náměstí. Vydáváme se na Piazza Risorgimento a pak se po ulici via Cola di Rienzo vracíme přímo na Piazza del Popolo. Stejnou cestou jak jsme sem přišli se vracíme zpátky k autu u stadionu. U auta jsme ve 20 hodin. Opouštíme centrum a na kraji města se dostáváme do pěkné zácpy ve které trávíme hodinu a jedeme krokem. Zbytek cesty je už v pořádku. Na zpět v kempu jsme ve 21:30 hodin. Zajdeme si ještě do vedlejší pizzerie na pizzu a pak jdeme spát. Dnes bylo přes 34 °C.

Den 16
Sobota 10.7. 10,  23°C, km 112 578, 7:00, Bracciano I
Ujeto 1 362 km

Ráno vstáváme a celé dopoledne trávíme u jezera. Okolo poledního zajedeme ještě na nákupy abychom  měli něco na 2 dny cesty domů. Potom se vracíme zpět k jezeru a trávíme tu zbytek dne až do večera. U vody jsme do 15:30 hodin. Jdeme zpět do kempu, vykoupeme se, zabalíme zbytek věcí a připravujeme se na cestu. Kemp opouštíme v 17 hodin. Je 36 °C. Jedeme směr Viterbo a pak po E45 na Regiu a Ravennu. Za Ravennou zastavujeme a jdeme na chvíli spát.

Den 17
Neděle 11.7. 10,  23°C, km -------, 6:00, Ravenna I
Ujeto --- km

Probouzíme se na parkovišti uděláme nějaké ranní činnosti a pak se vydávám směrem dál na Padovu. Jednak klasicky po silnici číslo 12 na Treviso a Brenner. Opouštíme Itálii a silnicí mimo dálnici pokračujeme dále na Innsbruck. V Innsbrucku nás zastavuje policie, nenapadá mě, co můžou chtít, no uvidíme. Zastavují nás kvůli držáku kol. Je to docela váha s koly a trochu se hýbe i s koly. Vysvětlují, že to viděli někde v kameře a že to chtějí zkontrolovat. Spolu to zkontrolujeme. Ukazuji jim, že tam máme ještě další kurty a nehledě na to že je to značka Jetbag, kterou jsme kupovali v Drážďanech. Po kontrole nás nechává jet dál. Stejnou cestou objíždíme Innsbruck a dáváme se na protější paso. V Seefeldu natankujeme plnou nádrž a po pár kilometrech vjíždíme do Německa. Jedem na GaPa a odbočujeme kratší cestou na Munchen. Jedeme okolo nějakého jezera. Je tu spousta cyklistů, a jiných sportujících lidí. Taky je teplo a je tu spousta lidí, kteří se přijeli k jezeru vykoupat. Jede se docela pomalu. Potom se vracíme na dálnici vedoucí z GaPa a jedeme do Munchenu. Střídáme se v řízení. Káťa jede až na první křižovatku v Munchenu, kde se v čekání na semafor prohodíme. Projetí města je na mě. Projedeme naprosto bez problémů a už míříme po dálnici na sever na Regensburg a Cheb. Již starou známou cestou jedeme do Čech. Projedeme Chebem a po nové silnici jedeme až do Karlových Varů. Zastavíme se v supermarketu, kde si dáme něco k jídlu, aby jsme se tím pak nemuseli zdržovat. Pokračujeme dále přes Chomutov na Most, kde odbočujeme směrem na Louny. Po pár kilometrech měníme směr na Lovosice a po chvíli jsme doma před barákem. Domu dojíždíme ve 20 hodin. Tím končí naše letošní cesta na které jsme projeli snad půl Evropy. Říkáme si že letos to bylo nějak náročné a že příští rok budeme muset volit něco odpočinkovějšího.

Závěr
tachometr 113 940km